Vydali jsme se na cestu toho roku, kdy zima byla příliš krutá a jaro stále nepřicházelo. Kola našich barevných vozů se roztočila proti proudu řeky, která se úžila tím víc, čím blíže jsme byli velkému městu, ve kterém lidé mluvili rachotivou řečí a žil v něm císař vládnoucí velké říši. Roztočila se i kola mého života, který, doposud uzavřen v náruči mé rodiny a v divoké kráse našich koní, se začal ubírat směrem, kde víno teče proudem, silná slivovice odpočívá v chládku a kde ženy jsou voňavé a oblé jako čerstvě napadané meruňky. Jak jsem se dostal z místa, kde se Dunaj vlévá do širého moře, až pod buchlovské kopce? Z hlučného tepla mé velké rodiny do zámeckých stájí a domku ve vsi, kde se na mou snědou tvář dívají s nedůvěrou? Budu vám vyprávět příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i větříku, který jeho nit zavane, kam se mu jen zachce. Bude to příběh o životě člověka.

~~~~

Příběh kočovných Romů z dob císařského Rakouska nás zavádí do dob, kdy svět nebyl tak uspěchaný a průmysl byl v plenkách. Do dob kdy přírodou táhli vozy tažené koňmi a kočovní cikáni nepředstavovali tak ožehavé téma jako v dnešních dobách.

Kateřina Dubská v roce 2000 založila soukromý nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu nadaných romských studentů. A právě setkávání s romskou komunitou a jejich vyprávění jí vnuklo téma, které se rozhodla zpracovat i ve své románové prvotině - Člověk Gabriel. A tak se historie kočovných romských kmenů stala nosnou osou příběhu o koních a lásce, se kterou se již dnes jen těžko potkáme.

Byť to, že hlavní postavou příběhu je Rom, může některé čtenáře odrazovat, není to až tak důležitým faktem. Je to především příběh o člověku, který se něčím odlišuje. A jeho láska k přírodě a koním může být mnohým inspiracím i dnes. Jak autorka sama prozrazuje část příběhu čerpala i z historie vlastní rodiny, kdy  její prapradědeček obchodoval s koňmi a jmenoval se Gabriel. 




Gabriel byl vždy tak trochu jiný a odlišoval se od ostatních. Zatímco všichni křepčili u ohňů a oddávali se veselí, Gabriel měl radši klid a zvířata. A právě příběh tohoto neobyčejného člověka nás zavádí na cestu od Dunajských břehů do Vídně a odtud dál do kraje pod Buchlovem. Gabriel začíná s vyprávěním přibližně v polovině 19. století, v době velkého rozmachu průmyslu, aby byl zakončen dobou 2. světové války. Dobou, která byla pro Romy stejně krutá jako pro Židy.

Autorka nám ukazuje tak trochu jiný pohled na Romy. A když odhodíte předsudky budete možná mile překvapeni. Putování Gabriela a jeho soukmenovců nám ukazuje život a předsudky tehdejší doby a ukazuje nám, že ani tehdy to Romové neměli jednoduché. Ovšem nejhezčí na tom je, že i když si odmyslíme že se jedná o Romy pořád nám zůstává naprosto smysluplný příběh. Což je obrovská přednost a ne každý autor toto umí. Kateřina Dubská tak nechává pootevřená zadní vrátka naší představivosti.
Další obrovskou devizou knihy je jazyk, kterým je napsána. Mění se s každou oblastí, kterou Gabriel navštíví. Což určitě vyžadovalo spoustu úsilí. Jelikož jen na Slovácku se nářečí co dvě vesnice mění. A je vidět, že si autorka dala opravdu záležet i na maličkostech. Ze začátku může čtenáři připadat, že se více méně jedná o pěknou pohádku pro dospělé. Což může být, ovšem postupem času se dostáváme do psychologické roviny, která vás nejednou donutí se zamyslet i nad naprostými banalitami.

Gabrielův příběh nepůsobí nikterak přehnaným dojmem a tak nám dává pocit, že se opravdu mohl stát a přenáší nás do dob, kdy nám samotným pradědeček vyprávěl historky z mládí. Právě díky takovýmto knihám můžeme získat pocit, že česká literatura stále neztratila své kouzlo a nadaní autoři se stále vyskytují i v našich skromnějších poměrech. Člověk Gabriel je výjimečné dílko, které spolu s Rybí krví od Jiřího Hájíčka popřípadě Žítkovskými bohyněmi od Kateřiny Tučkové se řadí mezi perly, které u nás v poslední době vyšly.  



 Tímto bych chtěl poděkovat nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu Člověk Gabriel si můžete objednat například zde.

~~~~


PhDr. Kateřina Dubská je spoluzakladatelkou vydavatelství Computer Press a ERA, v letech 2006 -2010 byla městskou zastupitelkou za Stranu zelených v Brně.
Vystudovala Střední knihovnickou školu a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (obor andragogika a sociologie dospělých). Patřila k zakladatelům nakladatelství a vydavatelství Computer Press. Založila vydavatelství ERA, které se specializovalo na odbornou literaturu z oblasti architektury a stavitelství. Díky jejímu přispění vyšly publikace jako: Josip Plečnik, Nové městské prostory, Duch místa nebo Sídelní kaše. Iniciovala vznik časopisu ERA 21, který je uznávaným českým časopisem o architektuře. V roce 2000 založila Nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu nadaných romských studentů.
Byla jednou z iniciátorek vzniku občanské koalice Nádraží v centru a referenda o poloze brněnského hlavního nádraží. Spoluzaložila občanské sdružení Brno, věc veřejná, které především díky výstavám Brněnský chodec iniciovalo veřejnou debatu ke stavu kvality a vzhledu brněnských veřejných prostor. V minulosti byla zastupitelkou v brněnské čtvrti Nový Lískovec, kde stále působí jako vedoucí redakční rady místního zpravodaje Lískáček.
V krajských volbách v roce 2008 vedla kandidátku Strany zelených na Jižní Moravě. S výsledkem 3,6 % byla tato kandidatura neúspěšná.
V současné době žije v Bílých Karpatech, věnuje se psaní knih a ekologickému zemědělství. V březnu 2013 vychází její první román Člověk Gabriel (Nakladavatelství JOTA).



~~~~


Kateřina Dubská - Člověk Gabriel / OBÁLKA: René Senko / VYDAL: Jota / STRAN: 336 / ŽÁNR: česká beletrie


MOJE HODNOCENÍ: 90%