Vilma Kadlečková patřila ve své době mezi pojmy, a její povídky patřili mezi lahůdky, na které se zaměřovali hardcore čtenáři sci-fi.
Po delší odmlce se tato sběratelka různých ocenění vrátila na literární scénu s na české poměry hodně ambiciozním projektem - pentalogií Mycelium, ze které již vyšli první dva díly.
Pojďme nahlédnout pod pokličku tvorby této autorky. Co nás v Myceliu čeká a nemine. A jaké jsou plány Vilmy Kadlečkové do budoucna? 


~~~



1. otázka
Letos vám po hodně dlouhé době vyšly hned dvě knihy z cyklu Mycelium. Jaký je to pocit, že na vás fanoušci nezapomněli a přijali vaše nové knihy s takovým nadšením?

Pro mě je to překvapení. Knihy, které jsem psala kdysi v devadesátých letech, byly hodně jiné a čtenáře dost polarizovaly: měly své jádro fanoušků, ale zároveň i velký tábor zuřivých odpůrců, kteří se proti nim vymezovali. Než vyšlo Mycelium, nacházela jsem se v pytli s cedulkou "Rozumprdi" a popiskem "intelektuálské, nestravitelné, patetické, málo akční", kam mě před dvaceti lety hodili a kterému se každý soudný člověk radši vyhne. Když jsem teď chtěla přijít s něčím úplně jiným a novým (co by bylo zábavnější a čtenářsky přístupnější), musela jsem se napřed z toho pytle pracně vymotat a pak doufat, že si na tu novou knížku troufne pár lidí bez předsudků a doporučí ji dál. Moc mě těší, že se Mycelium líbí, a beru to jako takové životní ujištění, že druhé šance existují a že se člověk nemá přestat snažit.


2. otázka
Kde se vzal vůbec nápad vytvořit takto ambiciózní projekt? Přeci jen pětidílné ságy jsou především doménou zahraničních autorů.

Původně to žádný ambiciózní projekt být neměl. Lucasův příběh jsem začala psát jako povídku a počítala jsem, že bude mít nanejvýš šedesát stran. Jenže Lucas hned na začátku vlezl někam, kam vlézt neměl (totiž do össenského chrámu), a narazil na spoustu temných tajemství, která stála za prozkoumání. Přidaly se k němu další postavy, k příběhu přibývaly další vrstvy, a já zjistila, že mě tenhle svět a intriky Církve a mimozemské houby baví čím dál víc. A pak už jsem v tom byla až po uši a nezbývalo než to celé sepsat. 
Na to, že zahraniční autoři píšou ságy, jsem se nijak neohlížela – napodobovat jsem se je nesnažila, ale vposledku jsem ráda, že to dělají, protože díky jejich sáhodlouhým špalkům a desetidílným sériím už nějakých mých chabých pět dílů nikoho nezaskočí.


3. otázka 
Můžete prozradit z čeho jste čerpala inspiraci? Protože argenitové universum je hodně originální a propracované do nejmenšího detailu a troufám si říct, že s trochou štěstí by patřilo mezi to nejlepší mezi celosvětovou sci-fi literaturou.

Argenit vznikl, když mi bylo asi čtrnáct. Bavila mě psychotronika (tehdy považovaná za "nový perspektivní vědecký obor"), líbilo se mi, že hrdinové létají a mají zářící krystaly. Z toho člověk postupně vyroste a chce od rekvizit svého světa víc, než aby pěkně vypadaly, takže pak promýšlí různé souvztažnosti a přidává detaily. Ovšem Mycelium se neodehrává v tak vzdálené budoucnosti jako mé předchozí knihy – svět je skoro náš současný a zmínek o argenitu je (alespoň zpočátku) dost málo. K Myceliu mě inspirovalo studium (obzvlášť přednášky o parazitických houbách) a teroristi (protože po jedenáctém září mi připadalo velmi aktuální psát o civilizaci, kde se všechno podřizuje náboženství a kde jsou běžné lidské oběti). Úskalí soužití s mimozemšťany, pro které je smrt na oltáři přirozeným vrcholem kariéry, mi pořád připadá jako cool námět na román!


4. otázka 
Mycelium je plánované jako pětidílná sága, můžete prozradit něco z toho, co na čtenáře čeká?

Víc vesmíru, víc Lodí, víc hmyzích bohů! První díl je ještě taková pohodová selanka, ve druhém trochu přituhuje, a ve třetím to Lucase brutálně semele. A dost; jak říkají u Cimrmanů, "my nesmíme ani naznačovat!" Na to, jakou strašlivou smrtí sejde ze světa všemi nenáviděná Pinkertina, si budou všichni muset počkat.


5. otázka
Sága docela dlouho hledala nakladatele, jak je možné, že se o takovou perlu nakladatelé neprali?

To je fakt divné, co? Perla moudrosti, a nic z toho! :D Ne, vážně – pro každého nakladatele je takový rozsáhlý projekt velké riziko. Začnete vydávat sérii, a co se stane? Lidi si první díl nekoupí, protože už zažili spoustu rozvydávaných a nedovydaných cyklů, u kterých se konce nedočkají nikdy (protože nakladatel zkrachoval nebo to vzdal nebo autor mezitím umřel nebo zkrátka nastaly nějaké okolnosti). Řeknou si, že radši počkají, až to bude celé – a tím ve skutečnosti sami způsobí, že další díl nevyjde, protože nakladatel vidí, že se mu nezaplatil ani první díl. Já navíc měla pověst "autorky pro pár fajnšmekrů". Holt nejsem žádná Eva a Vašek; co člověk nadělá. Jednala jsem s Albatrosem Plus, ale tam mi přesně tohle řekli: nemohou zaručit, že to vydají celé, a tak do toho radši nepůjdou vůbec. Je skoro zázrak, že to v Argu riskli. Počítali, že se prodají dvě tři stovky a konec. Slib, že vydají všechny díly, jsem na začátku rozhodně neměla. Jenže první díl se vyprodal, teď v listopadu byl dotisk, a nadále jsou v plánu dva díly za rok (trojka bude na knižní veletrh v květnu 2014, čtyřka na příští Vánoce, a pětka zas někdy na jaře 2015). Už kvůli obálkám, redakci atd. to rychleji nejde. I tak mi to tempo připadá úžasné a jsem nakladatelství Argo upřímně vděčná (jak za tu rychlost, tak i za velké pravomoci: mohla jsem si vybrat výtvarníka i grafika a podílet se na celkové koncepci, takže knížka vypadá přesně podle mého vkusu).


6. otázka
V těchto dnech vyšel již druhý díl Mycelia a již při vydání prvního dílu vzbuzovala série poměrně velká očekávání, jaké s ní máte s Argem plány do budoucna? Neplánujete například nabídnout i zahraničním vydavatelům?

Mycelium vychází souběžně jako papírová kniha a jako e-book. Právě jednám o vydání v podobě audioknihy. A pokud jde o výpad za hranice – samozřejmě, že o tom tak trochu sním. Něco je v plánu, první kroky už jsem podnikla, ale zatím to není v takové fázi, abych mohla vydávat tisková prohlášení. Dostat se do zahraničí je pro každého autora skvělé samo o sobě, protože jsou to větší trhy. Ale kromě toho věřím, že by se to zpětně promítlo i do toho, jak člověka vnímají sami Češi. My jsme hrozné bestie. Co vzniklo doma, na to se díváme skrz prsty a s nedůvěrou; zato když budeme mít potvrzeno třeba od Amíků, že je to něco, co se nám má líbit, hned to budeme hodnotit líp.


7. otázka
Tato série vás určitě stála spoustu času a sil, ale přeci jen se nabízí poslední otázka: Mohou se fanoušci těšit po vydání Mycelia na nějaký váš nový počin, nebo je to zatím ve hvězdách? 

Nejbližší "počin" bude ve skutečnosti z dávné minulosti: v lednu vyjde antologie Ondřeje Jireše "Klenoty české fantasy", kde mám jednu starou povídku z devadesátých let. Pro jinou antologii jsem v létě napsala povídku ze vzdálené budoucnosti argenitového vesmíru, je to takový psychotronický steampunk (jmenuje se 'Časový dluh'). Další dvě povídky, bezprostředně navazující Mycelium (a zatím bez uplatnění) jsou rozepsané. A pak si budu muset vybrat: buď se vrátím ke světu Fomalhiwy a starému románu o Baškrovi (což je obří nestvůra velká jako jeden tamní kontinent – která tam leží a vypadá jako obří pohoří, než ji ovšem někdo vzbudí...), který mám rozepsaný už dvacet let, a nebo dopíšu jednu úchylnou fantasy mimo argenitový vesmír (tu mám rozepsanou jenom asi pět let, ta je skoro nová). Plánů spousta, konec v nedohledu. Nedokážu chrlit dvacet povídek za rok, všechno mi to hrozně dlouho trvá, a sama nevím, co ze mě nakonec vypadne... :)


Moc děkuji Vilmě za rozhovor a přeji hodně úspěchů v dalším počínání
~~~

Vilma Kadlečková - Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na FF UK v Praze. Pracuje jako redaktorka a překladatelka pro nakladatelství Harlequin. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987. Často se pohybují na pomezí SF a fantasy, jedním z hlavních autorčiných témat, či spíše nálad, je entropie. S povídkou Tři z Akroné (milostný příběh dívky a upíra na cizí planetě) zvítězila v Soutěži o nejlepší fantasy v roce 1987. Povídka Rosa Mathiella zvítězila v soutěži O stříbřitělesklý halmochron (1987) a v soutěži O Huňáče zeleného (1988). Soutěž O stříbřitělesklý halmochron vyhrála znovu v roce 1988 s povídkou Svět je zlatý důl pro toho, kdo z něj umí brát a v soutěži O Huňáče zeleného se umístila na prvním místě s povídkou Ten, kdo přišel z vesmíru (1991). Povídka Rosa Mathiella vyšla ve Světě fantastiky 1989, č. 1, povídka Růžová krychle v Ikarii 1990, č. 6, v, antologii Mysli si svět (1991) vyšla její raná práce Nejkrásnější prázdniny.

V antologii Základna 5 vyšla její povídka O nepostradatel­nosti karwillových bobulí. Nejvyšší SF ocenění, Mloka za první místo v soutěži O Cenu Karla Čapka, získala za román Na pomezí Eternaalu (Winston Smith 1990).